Krůpěje
Krůpěje
Dopíjím poslední krůpěje vína,
celou láhev jak život vypila jsem.
Už mě nic nečeká,
to mě však neleká.
To chtěla jsem.
Dopíjím poslední krůpěje vína,
krůpěje krve skrápějí zem.
Už mě nic nečeká,
to mě však neleká,
to chtěla jsem.
Dopíjíš poslední krůpěje vína,
víno je rudé, hřeje jak krev.
Pij, jen pij, napij se mé krve.
Víno a krev pod obojí.
Ty tady, já tam.
Já šťastná...ty sám.
celou láhev jak život vypila jsem.
Už mě nic nečeká,
to mě však neleká.
To chtěla jsem.
Dopíjím poslední krůpěje vína,
krůpěje krve skrápějí zem.
Už mě nic nečeká,
to mě však neleká,
to chtěla jsem.
Dopíjíš poslední krůpěje vína,
víno je rudé, hřeje jak krev.
Pij, jen pij, napij se mé krve.
Víno a krev pod obojí.
Ty tady, já tam.
Já šťastná...ty sám.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
No, mně se to celkem líbí, první dvě sloky jsou úvod pro ten závěr, kterej mně osobně sedí.
04.01.2006 08:35:00 | Bajaja
Taky nevím - první dvě sloky jsou prostým opakováním téhož( a kupodivu to negraduje, nýbrž se jaski rozmělňuje).Malinká myšlenka vykukuje nesměle teprve z poslední sloky.Nehodnotím - nápad není špatný, ale podle mě nedotažený.
03.01.2006 20:34:00 | Branwen1