Černá vzpomínka

Černá vzpomínka

Můj život dokreslil obraz Tvůj
teď už Tě přece znám
však za chvíli, uvidíš kvítku můj
že už Tě zase nepoznám

Budem snad trochu kamarádi
i držet se za ruce můžeme
budem se mít trochu rádi
své ahoj si polibkem řekneme

Není to málo? Není snad?
Přece je škoda hned se vzdát
asi nás slovem milovat
nikdy neučili taky vytrvat

Procházíš se mým životem
sem tam šlápneš i na srdce
vím, nejisté jsou kroky Tvé
jak málo se teď vidíme

Procházíš se kudy já nechodím
a radši se neptám s kým
kde my spolu mohli chodívat
nikdy sám nepůjdu rád

Píšu Ti, píšu
jenom si klidně světem choď
chceš skočit dolů, vzdát se
když láska je jak rozhoupaná loď

Co Ti jen říct a dát?
Abys mi sedla do mých not
už nechci Tě slyšet povídat
o přípravách na rozchod

Jak může někdo milovat
a chtít se rozejít
to by si mohl blázen přát
a tisíc opilých

A že mi smutno
snad bez Tebe bude míň?
Asi bude, věř mi
až utečeš za jiným

Snad jsem to já od koho se utíká
a dobře, že to vím
až příště přijde láska veliká
jenom ní dveře vyrazím