Pro .....

Vychází slunce nad Atlantidou,
uzřel jsem úsměv,
rty plné, horké s malou propadlinou,
kojící můj chtíč.

Ranní vánek pohladil listy savé,
ty poslechly přec struny kytary,
polibky dusící, příliš dravé,
jak spisy jezuitské litery.

Zpěv ptáků obklopil kraj,
nesouc se k moři na východě,
už žádné spěšné doteky!
Teď v sobě sevřené jsou dlaně.

Zelený koberec travnatý,
prohnuv se v tiché hanbě,
přijmuv naše dvě těla láskou kypící,
až příliš, příliš hravě.

Potůček životem zurčící,
oblázky stokrát omílané,
prsty mé v tobě něhu budící,
není to sladko slané...
je to DOKONALÉ!

Květ bezu vydal notnou vůni,
přilákav bzukot na svůj pyl,
do tebe tělo krásné, vlahé milé,
bez ostychu vpil a... vstoupil.

Motýl křídly mávající,
žasnul nad tou krásou,
láska v orgasmu se zmítající,
milenci v trávě ležíc,
chladnou.....

A motýl...pak se setkal s můrou