Vrať se...

Utíkám a nemohu se nadechnout,
úsměv na mé tváří najednou bolí.
Utíkám a nevím jestli dokážu zapomenout,
mé srdce v útrobách útěchu loví.

Udělám krok vpřed,
je to tak těžké.
Najednou jsem zpět,
spadnout bylo tak lehké.

Chytám se prázdna,
klesám ke dnu.
Hledím ze tmy ke hvězdám,
pomyslím si jestli se nadechnu?..

Slza za slzou,
otevírám oči ale nic nevidím.
Bolest mi brání pohlédnout,
na svět, který ze dne na den ztrácím.

Otázkou nedokážu vyjádřit,
vyjádřit jak moc prosím.
Nedokážu se vzpamatovat,
proč Tebe v srdci nosím?

Nemohu už dál,
slabost mi to nedovolí.
Srdce jsi mi roztrhal,
na kousíčky které už nikdo neslepí.

Zoufalost mě přivádí k bláznoství,
je to jako by jsi mi vzal život.
Plazím se k cíli ale není tu vítěztví,
je tu jen nová cesta, na které musím procitnout.

Není úniku,
je to boj na život a na smrt.
Jinak nemohu,
do prázdnoty psát slůvka a prosit.

Já Tě žádám vrať se...nemohu bez Tebe žít, já to neumím...