Turnajová

Tribuny se plní,
všude je slyšet lomoz,
zbroje cinkot,
hlasy co se překřikují.

Zlaťák na favorita v zářivé zbroji
ne na toho co zove se Pán z Nemanic
co ve staré otlučené zbroji
ze všech sil tam stojí.

Trubadúr troubí nástup do pole,
vysednout na koně a dřevec vzít.
Zaklapnout hledí a dřevec zaklesnout
pak se jen vpřed tryskem rozběhnout.

Metr za metrem,
nádech co střídá nádech,
tlukot vlastního srdce slyšíš
v kovovém krunýři,
vstříc ráně se řítíš.

Už dělí Tě jen pár metrů
a ty vpřed se nakláníš,
pak rána dřevo se tříští
a ty na zem shlížíš.

O dřevec přišel's
tak tas meč a nepřestaň žít
lůza si to žádá,
chce se bavit
tak jí nezklam a jdi se bít.

To nezvládneš slyšíš z davu,
nemáš zářivou zbroj, péči
a ty marně zvedáš hlavu a hledáš útěchu
která přijde bez řečí

uvidíš malou dívenku,
která absolutně beze slov
jen s úsměvem na rtech se ti do očí podívá
a i když sama tam stojí
nahá otrhaná mezí tou lůzou
a ty zvedáš se kyneš jí
Buď mojí energií,
mojí můzou...