Jiskření

V průvanu němých slov
rozevřel motýl touhy svá šarlatová křídla
a něha prostopášně sklouzla do konečků našich prstů,
aby na klaviatuře černobílého života rozehrála
jedinečnou ódu na radost a krásu tvého těla.

Asi takhle jsi to chtěla ?

Elektrizující výboje citů v zakázaných uličkách lásky
zažíhají červené lucerničky smyslnosti -
a letmá, až tiše chlácholivá slova boří realitu snů.

Jsem tady...

A vůně tvých tajemných zákoutí
zvolna prosakuje saténem noci pokušitelů,
aby mne jednou provždy uhranula.

Tak jsi to chtěla ?