A padla rosa

A padla rosa,
po rukou mých stéká prach se zbylých slov našich zbytečných.

A padla rosa
a rty po úsměvu pak zas přešly v pláč.

A padla rosa
a ramena má posypaná sněhem,
netknutá rukou Tvou.

A padla rosa
a perly,
boží slzy s očí kapou.
Kapou na zem, kterou napojí,
kapou ty slzy, o něž nikdo nestojí...
a kus půdy pod nohama mýma pláče též...