naše životy

Buď mou slunečnicí,
já, budu tvým sluncem,
budu tě zalévat svou září,
ty oplatíš mi pohledem, tvou krásnou tváří.

Jsi hudba mojím uším lahodící,
ve tvé symfonii, chtěl bych být
aspoň jedním tónem,
Hraješ první housle,
v mojí ódě na radost,
na smutek,
na mořském dni
jsi ta nejkrásnější mušle,
já rak poustevník,
chci se zabydlet v ní,
má krásko,
buď můj poslední příbytek!

Jsi mé velké poprvé,
od první chvíle s tebou,
živí mne vzduch,
tepny tepou,
bez krve.
Jsi návyková!
Když jednou tě ochutnám,
kde vpravo?
kde vlevo nepoznám,
a už nic jiného!
jen tebe, chci pouštět si do žil..
Už znám lásku
života mého,
už není nic jiného,
pro co bych žil.

Jsem moře, celé tvé,
tak buď má pláž,
jsme spolu i přes dálky obrovské,
přeze všechen čas.

Jsme jedno a totéž.
,,Myslím, že již jsme byli´´ ,
Myslím, že znovu jsme se našli!

Ani smrt,
nemůže nás změnit,
jenom naše těla,
jsou znovu svěží,
jsme Adam a Eva,
jsme spolu,
od kdy světem čas běží.

A teď?
Pošlu ti po síti,
Písmenka do slov složená,
která chci šeptat do vlasů ti.
LÁSKA
zničeho nic zrozená,
jiskří, hoří, praská..
Znám tě z Edenu,
po tisíce let,
a stále chci tě za ženu!
Mám jasno, není o čem přemýšlet.

Já jako Romeo,
ty jako Julie
- nebo snad Pamelo?
pak já Jim? nebo jak to je?

Marika a Petr?
jó, to bude vono,
na nás není žádný metr,
nám není nikdo a nic rovno!