Déšt

Včera jsem potkal déšť tam na nábřeží kousek od kina
viděl že tudy jdu sám a tak se ptal kde je ta co se mnou chodila
pak jen padal na mou tvář snad mi chtěl pomoc zakrýt slzy
lidé co šli proti nám nepoznali jak se mám nepoznali co mě mrzí
pak ten déšť jako ty vrhl mě do samoty a někam zmizel
a já ležím doma sám se stropem si povídám jaký mam svízel
stejně nezůstanu sám déšť klepe na okenní rám a oznamuje že se vrací