snad jen z nostalgie

Chci pohladit tě po tváři
a pošimrat tvou dlaň,
schovat hlavu v polštářích,
když vzývají mě: „vstaň!“.

Svět reálný mě přivolává,
já však nemám chuť
hned vstát.
Pod nosem stále mi
voní tráva.
Vzpomínka nutí mé tváře
se smát.

Chci slastně se dotýkat
tvých zvlněných vlasů,
lehce jen políbit tvé
jemné rty,
z pod oka odehnat
zaběhlou řasu.
Snad našla jsem pravého,
tím pravým jsi ty.