Věřila jsem.. skončila jsem..

Nedokážu už žít v tom světě stínů
Zahnala jsem tě pryč,a stejně jsi tu
Šťastnej stejně jako ona,víš bylo to správný
Každý tvoje ujištění že se nemusím bát zrady
Proč jsem jen čekala že si vybereš mě
Každý tvoje slovo o ní mi zase srdce rve
Hádka, nikdy už se ke mně nevrátíš
Přesto, zase to uděláš a zase mě zraníš
Neřekl jsi jí o mě ani slovo
Tvejch ujištění že jsem ta pravá, těch bylo mnoho
Když jsem žárlila,ty jsi se smál
A říkal,aspoň vidím kdo mě má rád
Ona nic neví,netuší, věří ti jako já
Rvala jsem jí srdce než jsi přišel s tím že jen ona je ta pravá
Tuším co jsi jí říkal
Jen abys mě potom naříkal
Důvěřovala jsem ti zatraceně
A přitom viděla jak líbáš tu mrchu, to štěně
Říkal jsi že vše bude zase dobrý
Ale tohle nikdy asi neskončí
Srdce mě bolí, a duše křičí do probdělý noci
Nikdo už mi nemůže pomoci?
Tenkrát když jsme si naposledy psali
Ráno s ní bude konec, zase mi všichni lhali..
Pak jsi na dvě hodiny zmizel a s tvejch slibů zbyl jen sen
Baví tě mě trápit,ničit, zabíjet mě tímhle každej den?
Rozhodla jsem se ti to napsat, a jenom tvoje oznámení
Děláte ze mě obě blbce, už mě to sere.. To se vážně cení
Dlouhej rozhovor,tvoje ujišťování
Tak co ti v tom zakřičet že chceš být se mnou brání?
Aha, už vím,byla poblíž..
Promiň, asi jsem spáchala obrovskej zločin..
Jen jsem zase začala věřit tý lásce
A přitom to bylo moje srdce co bylo v sázce
Že mě nezradí po dvou dnech
Že to neskončí v proplakanejch snech
A ona se tě drží dál jako pijavice
Prostě je schopná vydržet to všechno,a ještě více
Zrada co bolela jako rána nožem
Lásko, vím že to neuslyšíš.. Ale navěky ti dávám sbohem...