Takový je to s Lukášem

Fialová je moje oblíbená barva,
-ale tobě sluší modrá-
na fotbalovým hřišti bez branek,
útočník jenom jeden,
říkám, můžeš mě milovat
vlastně ne, řekla jsem
-můj otec jezdí do práce na kole-
padaly hvězdy, tři, přoc padaj, jen když jsem s tebou,
-mně se neptej-,
já si nic nepřála,
pro jistotu,
kterou pijem z láhve,
to pití stálo třicetpět korun
- láska by nestála nic -
vlastně stálo třicetdevět,
byla mi zima,
- vidíš ty mraky? mám mraky rád, ale nechápuje-
já tebe taky ne,
hrozně rád nakupuju, třeba jenom chleba
- já radši rohlíky -
najdi v tom smysl, Lukáši
nepůjdem domů?
nee, říkám, prosím, chci být s tebou, vymazat čas, princezny nemaj děti
i když se milujou
a vážky nejsou tak děsný,
jak jsem ti říkala minule,
maj krásnou barvu
a ryby nejí popcorn,
-prosím-, už se sem nevratíme, já to vím,
už se k sobě nevrátíme,
tolik to bolí---
a tak nahlas říkám,
to bychom měli
- jo, že jo, -ne-
se měj
a mysli na mraky

já ne, ty jich máš u mý fotky
v tvojí hlavě
dost

Já zase příjdu

Já vím


A doposud jsi nepřišel