Bezzvučně

Miluji tě! Bych chtěla říct
ale nevím, nejde to vyslovit
nevím komu a nevím proč
miluji, miluji, miluji

Miluji tě! Mě ústa nutí říci,
však můj hlas zájem nejevící
Propadává panice,
hrůze a strachu
Hrdlo mé se dávíce,
hlavu válí v prachu

Miluji tě! Mým jazykem se vlní.
a hlásku po hlásce bezzvučně špitá.
Snad nikdy nebudou má ústa sytá..

Miluji tě! Častokráte uvnitř slýchám
jen ztěžka v těchto chvílích dýchám
Na čelo mi poklepává povrchový tlak
co neví je, že nevím jak.
jak vyhrabat se z těchto strastí
jak vyhrabat se pryč z těch pastí

Mám chuť jít ven a křičet!
smát se! Býti světu bláznem!
jen tak se radovat a žít, žít, žít
Však morální kodex poutá mé vášně,
Ztracená myšlenka topí se v těle,
jenž pobírá mne za nepřítele

Miluji tě! Když řeknu nahlas,
pomyslí si, že jsem mamlas
Pomyslí si co já vím
Netuším a nejsem s tím
Straním se těm slovům cizím
Dokud přesvědčena nebudu citem ryzím.

Stačí mi jen vědět jedno.
Vědět, žes to ty, kdo..
Ty, kdo do úst hlas mi vloží,
kdo ty dvě slova v jedno složí.