ŠÍLENSTVÍ LÁSKY

Stín svírá ruku němotě,
Tvé oči utápí mé v nahotě.
Sedíš tiše v koutku shnilém,
já toužím po závoji bílém.

Motáš sobě i ostatním hlavu,
možná i sebe marností klamu.
Utrácíš čas v putykách špíny,
já rdousím se větami Tvými.

Tesám poslední příběh do kamene,
vždyť na mne nikdo si nevzpomene.
Obíhá hvězda mléčnou zář,
kdo miluje, ten platí dráž.

Vrány klovají mršinám oči,
koule s hranami stále se točí.
Do ran sůl se sype sama,
chladná jsou má teskná rána.

Žal zalézá pod nehet v palci,
ani netušíš, jak dlouho spal jsi.
Vybírám slova z úst prolhaných,
zemřeme v ráji těch krutě vyhnaných.