Jen ona ví!

Nemohu být upřímný,
promiň.
Nemohu být líbezný,
promiň.
Nemohu se na tebe ani podívat,
promiň.
Nemohu tě ani líbat,
promiň.
Nemohu být ten koho jsi si vysnila,
promiň.
Nemohu být ani ten koho by jsi ty chtěla.

Mohu být jen tím kým jsem,
né snem.
Jen realitou.
A tvou krásnou prioritou.

Tolik společného,
tolik věčného,
tolik krásného.

Chtěl bych být jen tvým,
a přitom tím,
koho jsi si vysnila.

Ale bohužel to nejde vždy budu dvojkou,
ne jedničkou a
přitom stále počítám.

Že budu do smrti,
do smrti sám.
A to srdce mé trhá,
trhá tak moc,
že už nevím která je ta pravá.

A přitom jsi to jen ty,
jen ty jsi ta má!