Někdy a někde

Snad jednou,
v čajové konvici,
zamčená královnou,
na zlatou petlici.

Snad jednou,
se srdcem na dlani,
na křídlech fénixe,
sledovat svítání.

Dnes večer naposled,
my tvoříme pár.
Prázdný a tichý sál,
prosím, tančeme dál..

S hlavou na Tvém rameni,
má ručka skrytá v Tvé dlani,
proč nelze tančit napořád?
Proč k žití nestačí pouhé ,Mám tě rád“ ?
a tak ještě než odejdu,
chtěla bych si něco přát.

Nezapomeň....

Trápí mě Tvůj smutek,
ale pochop, musím jít..
jsou otázky, co čekají na odpověď,
chyby, co chtějí napravit
a slzy co se musí smýt....

Ale já slibuji,
znovu se vrátím zpět,
pro Tvůj úsměv,
Tvůj polibek,
pro, z lásky, darovaný květ,
proto, že když jsem s Tebou,
Patří mi celý svět...


Naposledy prohlédnout si Tvou tvář,
vrací se ráno -pomalu svítá,
a já zase mizím, tiše jako lhář,
a probouzím se doma, do nového jitra....

Snad jednou,
na plátcích lilie,
Snad jednou,
zase až půjdu spát....
až uslyším tiché melodie,
co dokážeš v mém srdci hrát...

Pak uvězním slunce v rukách kapsářů,
zamčených v dalekohled tří hvězdářů,
a až pak noc nikdy neuletí,
najdu si Tebe,
v záhybech sametových polštářů..

Slibuji, jednou neřekneš sbohem,
ale vítej mezi nás,
protože jednou už navždy zůstanu
s tebou ve světě magie a krás.