Koluješ mi v žilách

. . .


Polykám vzduch z Tvých úst,
celý koluješ mi v žilách.
Tak přerušil´s zoufalý milostný půst,
ve kterém jsem si žila...


Zabubnuj slastně na mou skrýš,
tam kde ochrání nás citadela,
ponesem´ společně osudu kříž
a s duší propojíme svoje těla.


Tak znovu polykám Tvůj dech,
smývám Ti polibky z vlhkých rtů.
Hara chvěje se, když ležím na zádech
a v Tvém pohledu si něžně čtu:


"Probuď v mém nitru naději,
vytvořím v Tobě bouřku.
Měj mě víc i krásně raději...
Stojí to za tu zkoušku!!"



. . .