hluboký pád

Je to kruté?
nebo snad má to tak být?
Kdo odpoví...
nevím, nejsem Bůh.

Jsem jen špatný člověk,
a neumím to líp,
ikdyž lepším životem
tak rád chtěl bych žít.

Jsem proklet k věčné samotě,
uvnitř své duše jsem sám
a přece tak prázdný.
Jsem sám svým otrokem,
někdy vodou samotnou
a někdy silným potokem.

Tečou slzy,proudí smutek,
tak silné rány zanechává,
kolik víry stálo síly,
kolik duší a v nich díry
vůbec nikdo netuší.

Jen z hlubin přichází temnota,
odnese vše dobré,
zrodí se člověk,
je sám a sám už zůstane.
Umí létat a taky padat,
avšak ze své duše nevzletí.
Nechci se hádat...
ale jsem to já...