dost už

.
už zase mluvíš
ze všech stran
vodopádem
bez přestání

tož nejdu nikam

stojím rovně rozpažený

svá slova zaraž
o mé nohy
do tvrdé skály

a poslouchej chvilku
jen zvědavé ozvěny
na všech mezích

jak se rozkecaly

právě o nás

a bylo toho dost
už v Andromedě
přitom ještě nevíš
kam štěstí zabloudí
a tady je roztáčené
na každém rohu
úplně nejlepší

vychází
chladivě
roznášené
s bílou pěnou
dívčích ňader
a jako omylem
přitom bývá
podpírané
tvářemi

náhoda
je právě
oholila

a znova bolí

jak je nová
a pořád
doma
.