beznadějně zamilovaná

V duchu poničených řas
plyne krásy čas
a přichází pnutí
jež nutí do blbnutí.

Slzy otřela jsem z lící
a hlasem nemluvícím
skryta mezi tisícimi
poslala tiché - líbíš se mi.

A vím, že všechno kazím
když píšu tyhle řádky
vždyť radí mi i podzim
ať vezmu frázi zpátky.

Že láska není pro mne
i přesto prosím vrytě
že vykřičíš mé jmeno
že řekneš - miluji tě.