V autobuse...

Sedím vedle tebe
však ty mě ani nevnímáš
pouhá kniha ti teď imponuje
a já ?

sedím u okna a pozoruji, jak krajina pomalu ubíhá
podívám se vedle sebe a tam jsi ty
ten, který mě teď vůbec nevnímá
v ruce pevně držíš Einsteinovu Teorii relativity
a mě zbývá jediné
sledovat bílé pruhy u silnice, jak se jedna snaží dohnat druhou...

Pomalu se ke mě nakloníš a políbíš mě na čelo,
jako otec starostlivě líbá svou dceru
zhostí se mě uklidňujíící pocit
a hlavně!
Jsem šťastná, že tu se mnou jsi ty...

Pevně mě obejmeš a já pomalu usínám na tvém rameni
a ty si dál čteš

tu svoji
Teorii
Relativity...