Pocity
Pocity
Anotace: co vás (mě) takhle napadne krátce po půlnoci na letní párty...
Sbírka: Myšlenky
okolo jede rytíř bezhlavý,
vodnička bublá,
vítr si zpívá, hurá.
Muzika hraje, lampión mává,
má láska se do rytmu kývá,
komáři mají tu okolo žně,
oheň dohasíná a pomalu žhne…
Tak zachraň mě, hladina se okolo mě zavírá
a všechno utichne,
jen poslední tóny vzduchem zní,
jen poslední věta a vše odpluje.
Snad ten člověk když sní, s ní unikne.
Jen letmé obětí a hned v zápětí,
zase vír vše roztočí,
zase láska tvou mysl zotročí,
zase láska tvé srdce obměkčí.
Komentáře (4)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Emily: Jo, něco v tom smyslu mě napadalo taky. Ale měl jsem při psaní těch několika veršů hodně smíšený pocity. A jak píšeš, snažil jsem se uchovat světlo onoho okamžiku co nejdéle, vidět všechno kolem sebe v lepších barvách a užívat si života :) A myslím si, že se to (ten pocit a nepromarňování života) klidně dá přenést do normální reality a přece nemít na očích růžové brýle ;)
01.09.2010 15:32:00 | Le ver luisant
Asi je to nutně ovlivněno alkoholem (to doufám, že jen v malé míře..) a taky pocitem, který vytváří léto, svoboda a celá ta veselá atmosféra kolem.. Člověk si v mysli vytváří různé cíle a slibuje si, že udělá cokoli, jen aby k nim dospěl a je i celkem (v tu chvíli) jedno, jak moc vysoko leží.. Na všechna zklamání si v mysli najde úsměv, i když poněkud smutný, je v něm jakási naděje, že zítra udělá cokoli, aby už žádná další do sbírky nepřibývala, ale jen pokud tahle chvíle bude trvat co nejdéle a nezačne si během ní pořádně uvědomovat realitu a celé své okolí v jiném světle, než je světlo právě toho okamžiku..
Nevím, jestli tě navíc napadá i tohle, takže pokud ne.. ber to jen jako jakési "zasnění se" čtenáře tvé básně ;)
28.08.2010 22:34:00 | Emily Winnacott