Mít vedle koho usínat

Když zavírám oči
a ještě s přivřenými víčky
vidím vedle sebe skutečného anděla
pohladím mu vlásky
a vím, že je to z lásky
mé sny jsi mi splnila
když po milování
unavená těla vrní
jako šicí stroj mé babičky,
když na půdě šila mi
mé první dupačky
a já jako v přítomnosti,
ve chvilkách štěstí
vzpomínám nostalgicky
na dětství,
tak nádherně celé,
jak jeho střípky v dospělosti
miluji toho anděla
a chci vedle ni
usínat do konce života
po milování
i v obyčejný všední den,
kdy unavená,
spí první
a tak krásně,
já už nemusím snít sen
co hledat víc,
vlastně...?
.
.
.
Nic!
.
.
.
No, jasně!