Vysněná realita

Chtěla jsem tě okouzlit,
být pro tebe hezká
v této chvíli, dneska,
probudit ke mně cit.
Jenže tebe móda nezajímá,
nelíbí se ti drahé šperky,
nechci mít chování "vtěrky",
nemám chuť se ti podbízet,
chci jen, ať mě vnímáš,
bez pocitu tíže být ti blíže.
Chtěla jsem mít pouze tebe,
protože jsi má druhá půle,
rozhodni se ze svobodné vůle,
co chceš, co je pro nás lépe.
Náhrdelník spí ve šperkovnici,
a já bloumám bezduchá po ulici,
jak jen ti to naznačit, jak říci,
jsi můj princ, co hledal večernici.