Kdopak za to může (pokus)

osude, osude, kde jsi ji jen vzal,
jak jsi mohl vědět,
jakou sem si přál?

kdyby jsi jen věděl,,,
co jsi všechno způsobil,,,
sám bys možná oněmněl.

tak jako já když ji spatřil,
tá chvíle, jakoby věčnost se zdála,
než mne ona sama probudila.

vášeň a radost jsi tím ve mě objevil,
snad už jen zamávat těm depresím,
do lásky se pustit z plných sil.

a tak ti píšu, jak moc jsem vděčný,,,
za jeden sen, co přestal se mi zdát,,,
za sen co již není neskutečný.........*