Nešťastná

A tiše předříkávám si slova útěchy...
a do prostoru písmena neboj ozývají se ozvěny...
věty odpusť a promiň tu víří prach...
a ty se zaplétáš do svých nevěrných hrách...
v zrcadle vidím tu němou prázdnou tvář...
a já přemýšlím zda skočit mám přez tu temnou hráz...
zapomenout na tu bolest...
a ke hvězdám nechat se donést.
Nemít srdce,nemít city,
a ty jizvy jsou do těla vryty.
Kam až tohle povede ?
a mou poslední naději mi berete...
Pravděpodobnost na zotavení duše je mizivá...
a moje píseň života tu doznívá...