Pastelka

Někdy mi připadají dny tak dlouhé,
tak smutné a věčné v tomhle světě.

Skoro žádný význam život nemá,
láska pomalu vymírá a lidská srdce,
tak chladná a prázdná..

Cítím se osamělý když vidím to nasilí,
tolik lží a slovo miluji tě zní tak lacině.

Vrátit čas do dětských let a bez starostí si žít
a zas ve školce být a přemýšlet kterou pastelku si vzít..

Nevěřím v lepší zítřky už ne..
Mám jen své sny a svou fantazii že svět se možná změní?
Že láska v plném slova smyslu se vrátí..

zatím ale..

Je to celkem směšné,
A je to celkem smutné.
že sny ve kterých umírám
jsou ty nejlepší co jsem kdy měl.

Každým dnem,
Každým okamžikem doufám
že mě třeba něco srazí..

Pořád padat a stále se zvedat,
chce to jen sílu..
Ale kde ji stále brát..

V tomhle světě beze smyslu
plném hněvu a nesnází..

Co je to za svět kde polovina hladoví,
a druzí za automaty na zlato utrácí?
Proč si lidé lásku vyznají a za rohem,
s jiným si užívají?

Čas už nic nespraví dnes jen vše zhorší,
za co bojovat? Proč vlastně žít?

Je těžké to říct..Je těžké to přijmout...