Za obzor
Za obzor
jsi teplo na pomezí vesmíru a dlaní
jsi voda pod kořeny útesů
předurčena k milování
nejsi než dech deroucí se v lůno plic
slunce beroucí si méně nežli nic
jsem padající tělo chlapce
ze střechy stromu
když zacházíš za obzor z nepochopených modřínů
a cituchtivých lip
slova klesají mezi kříže do listí
jsem hluchá krev na bílém límci
hádavých akátů s ostny vlastních pravd
tlejících zkušeností v podkoří času
když konečně vše jsem zvěděl
ni z té výšky nedohléd jsem stop tvých
přesto někdy do záhybů růží pršíš
a do kůže mi trny ryjí requiem za samotu
víš, že mě bolíš
když chytám odlesky tvých slzí
a štěstí je tím co tolik mrzí
jsi voda pod kořeny útesů
předurčena k milování
nejsi než dech deroucí se v lůno plic
slunce beroucí si méně nežli nic
jsem padající tělo chlapce
ze střechy stromu
když zacházíš za obzor z nepochopených modřínů
a cituchtivých lip
slova klesají mezi kříže do listí
jsem hluchá krev na bílém límci
hádavých akátů s ostny vlastních pravd
tlejících zkušeností v podkoří času
když konečně vše jsem zvěděl
ni z té výšky nedohléd jsem stop tvých
přesto někdy do záhybů růží pršíš
a do kůže mi trny ryjí requiem za samotu
víš, že mě bolíš
když chytám odlesky tvých slzí
a štěstí je tím co tolik mrzí
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
tak jsem si proplouvala tvými verši, máš krásné obraty, až si říkám, jak to můžeš vymyslet.. je to krásná báseň, plná nádherných slov.. a co já četla tvou, tak ty jsi mi napsal milý komentář, děkuji ti..
01.09.2010 20:53:00 | zelená víla