Ptáček

Kam ses poděl,
můj nejmilejší ptáčku?
Celé léto ses mi neukázal,
nepřines' snítku ve svém zobáčku.

Každý den čekám,
že Tě snad potkám,
probouzím se před svítáním,
toužím po Tvém zazpívání!

Takového malého ptáčka
mohla sežrat sousedovic kočka...
Ozvi se ptáčku!

Strach vymýšlí hrůzné scénáře,
dokonce mi maže slzy na tváře.
Přileť, ptáčku, nečekej,
na mé okno zaťukej!

Kéž bys mě, ptáčku,
měl aspoň trochu rád,
kéž bys mě poslouchal
a radost mi chtěl dát.

Vím, že máš strach
a že mi nevěříš,
nechceš zažít krach
a než řežeš, třikrát měříš.

Nevím, zda v srdci lásku máš,
zda snad schválně nevnímáš.

Škoda, že nebudeme spolu,
čekají mě léta plná bolu.
Třeba se vrátíš...
Naděje poslední umírá.