Přikovaná

Když otevřu oči a začiná den,
slunce se z horizontu vyhrabe,
aby ohřálo můj nesmyslný sen,
že budu stále mlád a mít tebe.

Jak k houslím patří struna,
tak k rostlině květ,
Jak krasné louce kopretina,
tak k básni pár vět.

K mému srdci zase přikována,
je tvoje milá duše,
bez tebe je mi suše,
jak kytce bez vody, má milovaná.

Kdybych se mohl dotknout slunce,
kdybych mohl lítat nebem,
k čemu by to všechno bez tebe bylo,
ničím, jen prázdným měchem.