Světu

Světu

Bdíváš tu světe nad námi
a kdo ví, kde se s tu vzal
my jsme nic si nepřáli
přece jsi lidem světlo dal

Chodíme po tvém území
nikdo se neptá, kdo nám je dal
a říkáme si slovem My
a přitom každý je sám

Dostanem dárek do vínku
a to je života dar
a po něm jenom vzpomínku
že jsi tu kdysi přebýval

Dostanem život a v něm svět
ten, který nezměníš
když už jsi v něm pár let
leccos už o něm víš

Víš, že život je pes
a musíš se bít
a vyhrál – li jsi dnes
zítra se musíš krýt

A ještě něco dal
ten pocit, že jsi sám
že člověk tvoří pár
jinak by lásku postrádal

Jen pocit, a co víc?
tu lásku hledat máš
a když nenajdeš nic
nalejí Ti na kuráž

A když i po tom marně sníš
můžeš ji hledat sám
ona, když právě spíš
vyhne se Tvojim nástrahám
Bdíš tu světe nade mnou
a jestlipak víš
že jsi mi sebral lásku mou
že jsi jí stloukl kříž
že jsi ukrad mi víru jedinou
kdy člověk člověku je blíž

Já už ji dávno nehledám
už vím, cos mi dal
abych prosil Tě sám a
abych ji nikdy nepoznal