TY VÍŠ!

Tvůj horký dech,
se rozplívá na mém obličeji.
Vlásky máš hebounké jako mech,
tvé nádherné modré oči na mě pohlížejí.

Díváš se mi do očí,
na mou duši.
Plamínek lásky přeskočí
a mé srdce nezvykle buší.

Opojen tvým plamenem,
otvírám cit vnitřní hloubky.
Lehounce hneš ramenem,
obrovské teplo jak uvnitř sopky.

Nahřívám se,
tvou vřelou lávou.
Jen tak se nahřívám
a mám strach pohnout hlavou.

Bojím se že mě píchne v krku
a nezapamatuji si tvůj výraz tváře.
Něžně svírám tvou ruku
a muj pocit samoty se páře.

Už nejsme samy,
mám tebe
a ty máš mě.
A tak tu tichounce ležíme vedle sebe.

V naších hlavyčkách,
kolují nádherné myšlenky.
A tak tu ležíme,
jak dvě panenky.

Mazlíme se,
doteky svých nahých těl.
Líbame se,
a nevyruší nás ani rány z děl.

Naše vzdechy,
jsou prosiceny kousáním ušních lalůčků.
Jse jako dvě řeky,
co stékají z hor po paloučku.

Kapka po kapce,
stéká mezi stonky té nejzelenější trávy.
Líbáme si ruce
a myšlenkou spojíme naše hlavy.

VÍŠ
miluji vůni tvého klína.
VÍŠ
jsem šťastný že nejsi jiná.
VÍŠ
jsem rád jaká jsi.
VÍŠ
akorát mé srdce pořád sní.
VÍŠ
o tom být ti blíž.
VÍŠ
pořád je tu pomyslná mříž.
VÍŠ
ale já vím že ty víš.