Prší

Prší - tak zdlouhavě,
ten déšť mě zmáhá,
hlaveň mé pistole
se se mnou hádá.

Němě mě přemlouvá
svou odjištěnou spouští,
mé tělo obléhá
nekonečnou pouští.

Prší - tak bezmocně
mraky s větrem válčí
a náboje mé pistole
spolu balet tančí.

Kutálí se v objetí
a pak padají dolů,
ve svém vlastním zajetí
se kupí u nohou stolu.

Prší - a já bezradně
třímám těžkou rukojeť,
tvé úmysly proradné
já znám už nazpaměť.

V mokrých šatech oděná
tu pistol stejně nabiju,
možná, že tě, lásko má,
dnes konečně zabiju.

Prší - kapky záhadně
stékají po pobledlých lících,
tvé tělo leží bezvládně
se svědky navěky spících.