paradoxy

"Celý život čekáme na výjímečného člověka

Ze čtyř oplatků zbyly mi dva
a vlk Karkulce už zase zmizel.
Ty zůstaň se mnou,
protože
nikdy nikdo se mě ještě nezeptal,
co si myslím o duze
tak jako ty,
protože,
ty vzpomínky
jsou
pitomý,
lékořicový
a modrý
jako deštivý ráno v Bruselu,
tvoříme hodnoty
pro vyjímečnost,
která na skladě chybí
pro lásku,
které je příliš mnoho
a víme, že 78% úsměvů
je beznaděj
všech,
a že vlk se Karkulce zase vrátí,
a to je všechno,
co je jisté,
to je všechno.
Tak zas můžem jít,
ty doleva a já rovně,
pošlu si pohled,
že tě to mrzí
a bude mi modře,
tak jako v Bruselu,
tak jako tak.


místo toho abych lidi kolem nás učinili vyjímečnými"