Sudba

Nechceš mě znát
nemáš mě rád
a já jsem jako spráskaný pes,
spráskaný, ale Tobě věrný.

Nehodlám Tě opustit,
i když se mi budeš mstít
jsem člověk, co umí snést
smutek nezměrný.

Přerušil jsi kontakt,
urychlil jsi rozpad
nestačí Ti strašně ublížit mi,
musíš mě dočista zabít.

Ale já k Tobě vzhlížím,
doufám a stále toužím
po tom dosáhnout Tvé lásky všemi
způsoby, nezastavit se a jít.

Stejně jsi chladnější než kámen,
nikdy jsi nezažil chvíli, kdy bys byl zlomen.
Být krutým není umění, ale stále si na to hraješ.
Srdce nelítostně utlačuješ a ty, jež
Tě zapřísahat chtějí, srazíš zpět.

Sudbou samota Ti v brzku bude,
budeš spílat: „Krutý můj osude!“
Já však nebudu ta, co Ti ji dá,
ale přijde na to, bude to život sám.