Jedna noc

sametem se pokrylo nebe jen bílé vločky svítily ve tmě
leželi jsme spolu a proplítali provázky myšlenek
někdy tak rozdílných jako ta pampeliška na sněhu
hřál si mě citem dřív hluboko zavřeným v tobě
tiskl jsi svoje srdce na moje a zpíval písničku citů
jako zvon na kostele zněl tvůj smích pokojem
a tvůj dech nevyrovnal se vůni žádné z květin
rty sladší než nejsladší lízátko
v přenádherné harmonii s mými .
vznášeli jsme se na oblaku peřiny .
na moji otázku "Máš mě rád ? "
odpověděl si mi slzou na mém srdci
" Jen jako kamarádku . "
a pak přišlo ráno a sebralo mi tě .
bez slůvka rozloučení
jsi odešel . . .