Hmmm

Světem jsem šel
jak davy lidi
často divil se
co oči mý vidí.

Potkal jsem bolest
radost i žal
Chvíli šli se mnou
a pak šli dál.

Jednou přes cestu
i smrt se mi mihla
pozdravit nestih sem
snad k jinýmu tíhla.

Za ní šlo procesí
rozličných tvarů
vzdechů, slz, vzpomínek
a pohřebních darů.

Šel jsem okouzlen
všemy ty kraji
jak prvně v kostele
když varhany hrají.

Potkal jsem naději
dala mi radu
jak dojít pro růži
k temnému hradu.

Ta růže jediná
je mezi všemi
druhá prý taková
neroste v zemi.

Šel jsem pro růži
a čím jsem byl dál
tím víc jsem tu růži
miloval.

Na konec světa
šel jsem a rád
až jsem konečně
našel ten hrad.

Vešel jsem do hradu
chtěl jsem ji mít
ne už o ní jen
noc co noc snít.

O růži v boji
sem nasadil hlavu
abych ji vykoupil
z prokletí hradu.

Vítězství přišlo
a s ním přišla změna
místo růže zde stála
překrásná žena.

Však po boji zranění
vzaly svůj díl
klesl jsem abych se
už nevzbudil

Naposled když jsem
pozvedl hlavu
viděl ji odcházet
s jiným z davu.

Marně tu žít
a básně psát
nikdy by nemohla
mě milovat.

Ať je to růže
anebo žena
chtěla jen prostě být
jiným utržena...