Předpodzimní smutek

Schoulený pod polštářem
s nadějí že před tím uteču
v jedné ruce se snářem
a v druhé naivní ideu.

Rty už se dávno neumí smát
a oči sucho neznají
nechci už slyšet třeba a snad
nechci se milovat potají.

Listy padají a s nimi mé štěstí
tentokrát odcházíš bez sněhu
s Tebou se střídají těžké bolesti
bolesti z mého neúspěchu.