Modré psaní

Modré psaní

Píšu prstem modré psaní
do oblaků při svítání
září do Tvého pokoje
že nevíš od koho je?

Bloudím ráno k Tvému oknu
tichý dopis po něm pošlu
už Ti leží na stole
zas nevíš od koho je

Každý večer Tebe čekám
a Ty chodíš pořád někam
blízko stále postávám
ani nevíš, že jsem tam

Dávno už Tě doprovázím
dávno už Ti možná scházím
ale říct Ti neumím
že chci, prosím býti Tvým

Nevšímáš si, máš tu jiné
pro jednoho šaty bílé
a já pořád potají
čekám na to setkání

Přišel večer, zase léto
vyšlas přeci, já tu stál
a poprvé v chvíli této
ruku svou Ti podával

Usmála ses – jak by ne?
pak zatvářila kysele
já už myslel, že jsem Tvůj
a Tys řekla – „nezdržuj“

Dnes už je to dávno pryč
jiné místo, jiný dům
zatím jsem našel stokrát nic
stokrát slyšel – nezdržuj!
snad se vrátím odkud jsem
není pro mne tahle zem
a dívky, co v ní jsou
nechtějí žádná býti mou.