O Popelce

Já miluji příběh Popelky,
Smutné dítě, sirota,
Ač pilná, bita od selky,
Ach, tvrdá těžká robota!

Jednoho dne, ještě malá,
Když zametala světničku,
Když zelený hrách přebírala,
Našla v koutě větvičku.

Větvičku s třemi oříšky,
Rozlouskla je a v nich,
Šaty a skleněné střevíčky,
Bílé jako sníh.

S princem tančila na bále,
Však před půlnocí musí zpět,
Skoro to nestihla, měla na mále,
Na poupě znovu změnil se květ.

Princ hledal ji všude po světě,
Lásky trápení, srdce měl půl,
Nalezl pod maskou poupěte,
Políbil a vřele obejmul.

Její příběh nedá mi spát,
Ptám se tiše a lehce,
Bude mě mít někdo rád,
Jak v příběhu o Popelce?