Svatba

Svatba

Dřív hledal jsem děvče svých snů
mělo být jak sen – bez kazů
chytrá a něžně krásná
měla být ta první láska

Kde jsem měl ji vzít?
Žádná mě nechtěla mít
měl jsem být sám?
Co s tím?
Tak z pýchy mé lásky polevím

Už tolik krásná nemusí být
ta moje víla malá
jenom by hodná měla být
a co víc, mít mě ráda

Pár mi jich řeklo, promiň hochu
ale nechci Tě už ani trochu
bylo mi divně z téhle lásky
jak loutky bych tahal za provázky

A je mi smutno večerem
kdyby tu byla – vem kde vem

Už vůbec hezká nemusí být
jen mohla by chtít
mě aspoň trošku ráda mít

Mám na vás holky smůlu strašnou
nevím, kdy časy lepší začnou

Žádná ruku nepodá mi
tam, kde se říká milování
nechtějí nechat ruku mou
na jejich těle spočinout

A přece štěstí měl jsem dnes
potkal jsem ji – osamělou
ruku studenou jak pes
měla k mojí nataženou

Budu Ti vším – slibovala
a já jí musel uvěřit
nebudu sám za horama
kam chtěla se mnou jít

Řekla mi, že bude svatba veliká
jen ať už za ní pospíchám

Půjdu, já půjdu za tou paní
snad je to víla má
má pro mě aspoň pousmání
a za chvíli bude má

Jen chvíle čekám jen
jestli nebyl to sen
sic trochu starší
však pokoj dá
mé neléčené duši
snad
prej až dnes půjdu spát