Hnis

Jak jen je krásné
když o půlnoci
kapky deště
stále tančí
jak víly
co jen nechtějí skončit
na svém večírku

ale sám rád
že skončil jeden románový příběh
jak z červené knihovny
o dívce co si vysnila jiného člověka
než jakým jsem
cítím se tak volný
jak kapka deště
padající z oblohy

pomalu mi mizíš z paměti
ty jedni zmije jedovatá
co jen sis mě omotávala kolem prstu
jen co jsem se do tebe zamilovala
odkopla si mě, jak toulavého psa
na ten den nemohu zapomenout
devět měsíců mě od toho dělí
přesto tobě odpustit
nemohu dnešní noc

nyní píši
do své knihy
nový román
co jen stránky zaplní
snad to nebude hnis v mém srdce
další zmije na prsou
snad v srdci
vyroste strom osázený třešněmi.