Vždyť se nic nestalo

Vezmeš si do rukou
to co zbylo z mojí duše.
Zeptáš se: „smím“?
Já beze slov odpovím
svým pohledem bezbranným.
Bříšky prstů pohladíš mou tvář.
Polibkem srdci dáš tep.
Podlehnu kouzlu tvých snů,
procitnu z šedi všedních dnů.
Uvěřím ti. Oddám se ti.
Pak řeknu ti nepokrytě: „miluji tě“!
Lehce se zachvěješ,
mile se usměješ.
Tiše odpovíš, že víš.
Pak se otočíš,
ani sbohem nepovíš.

Snad ani nemyslíš,
co děláš ,když v dáli se ztrácíš.
Jen mlhavá vzpomínka
v hlavě ti zůstane