Barbarská princezna

Nad kopce z rána mlha se snáší,
krásný sen o tobě pryč mi odnáší.
Těžko se chápe že všechno je pryč,
v čepel se proměnil ke srdci klíč.

Zmizelo v prázdnotě vše co tu bylo,
jen pár slz hořkejch mi na tváři zbylo.
Zůstala bolest kde smálo se štěstí,
láska si libuje v sázení pěstí.

Sladkou chuť polibků, tvé něžné rty,
Cestou ke spasení bylas mi ty.
Teď však je pozdě už na nářky marné,
mou mysl zakryly závoje černé.

Je jako bojovat s větrným mlýnem,
zalívat lásku červeným vínem.
Ať schová havran mou tvář do svých perutí,
zpátky se podívat srdce mne přinutí.

Čas tak vrátit zpět, zas v obětí tě mít,
náruč je však prázdná a sám musím dál jít.
Skončilo pláčem, co začalo líbezně,
když srdce své jsem dal barbarské princezně.