Lásky volnost

Kdo z vás má už v hrsti lásku?

Co je tohle za otázku?

To nic, já se jen tak ptám.

No tak já tedy poslouchám.

Nevím sice, co se stalo…
Myslel jsem, že lásku znám,
že ji ve své hrsti mám.
Něco mi však lásku vzalo.
A tak ji teď sháním všude.

Možná na tom něco bude.

Snad se na mě láska vzteká,
snad má na mě zlost.
Třeba pozornosti čeká,
nebo mě má jenom dost…

To já nevím, těžko hádat.
Musíš dále po tom bádat.

Jak ale bez lásky to zvládat?
Byla náplní mého života,
byla má jediná jistota.
Byli jsme stále v objetí,
teď se z ní stalo prokletí.
Teď najednou jsem sám
a nevím, co dělat mám.
Bez lásky…

Znám už řešení tvé otázky...

Vážně? Tak tedy říkej.

Počkej, zas tak nepospíchej.
Je to totiž úplně jasné.
Tvé myšlenky nebyly šťastné.
Myslet si, že lásku máš,
že ji můžeš ve vlastnictví mít.
Že ji celou znáš
a nemusíš se o ni bít.
Byla velká hloupost,
co víc můžu říct…
Láska totiž není jenom tvá.
Přijde, ale navždy netrvá.
Odejde si, kdykoli se jí bude chtít.
Odejde, ale dál nechá tě žít.
Nikdo ji v hrsti nemůže mít.
Láska nepatří nikomu.
Občas zavítá do domu –
a jak už teď víš, pak odchází…
Neptá se, jestli ti neschází.

Co tedy byla chyba má?
Co jsem špatně udělal?

Málo jsi dával a moc bral.
Moc jsi mluvil a málo poslouchal.
Říkal jsi pravdu, ale lásce jsi lhal…
A pak ses tak hloupě ptal,
jestli je v něčí hrsti uvízlá láska.
Už víš, jak hloupá je tahle tvá otázka?