Pravda ?...není...BUDE !

Když v noci nespím,
přemýšlím,,o čem ?
sama nevím.
Jen tak z dlouhé chvíle,
už vytratila se ta píle,
abych si udržela chladnou hlavu,
ve svých pocitech potápápím se, plavu,
už sílu pomalu ztrácím, neplavu vpřed, stále se vracím.
Chci se chytit nečeho,
jak dítě co brečelo,
když zoubky mu rostly,
teď už jich má dosti.
Ale co, nebo kdo vyplní ústa nám ?
cokoli za to dám,
abych zase cítila jeho dech,
na krku, tváři,
bože..mám to sakra pech,
a ráda si čtu v snáři.
Tam si aspoň přečteš pravdu o sobě,
ale kdo ji řekne tobě ?
Do tváře, opravdovou pravdu ?
NIKDO..z očí ji kradu,
a stejně se v ní nevyznám,
svým pocitům, tobě !
se vzdávám....