znám to lhostejno, jak voní, když se mé teplo prosakuje do kůže mého miláčka...moc pěkně zachycené
12.01.2006 12:38:00 | Markét
Krásně napsané. Pro mě osobně vločka sněhu září vždycky víc než drahokam, protože září úplně zadarmo, stejně jako hvězdy. Stovečka.
11.01.2006 18:36:00 | risik
Tak takhle jsem viděl polární záři,to duhové mihotání světla,jenže ta trvá jen několik měsíců a zmizí,aby se za čas zase vrátila.:o)
10.01.2006 21:14:00 | Guču
Všechno ostatní je lhostejné...hlavně,že jsou ti dva spolu...moc hezké,Cecilko...!!!
10.01.2006 18:33:00 | Milano
No líbí... jen jsem jako matematik moc nepochopil to s tím nekonečnem...:-)
10.01.2006 12:37:00 | Manik
Nekonečnost v prolínání,
šeptání v zářivém tichu,
krása citů čarování
je čistá, bez doteku hříchu...
Určitě moc silný prožitek to byl,
co tuhle křehkou báseň vykouzlil.
10.01.2006 11:09:00 | Mourek
..i ty mi záříš..nejen v nočním šeru..!!
(však varuju tě..zkus se někam ztratit!!)
..i ty mi šeptáš..blízká pro důvěru..!!
(pro hřích si doběhni..pak ke mně chtěj se vrátit :o))
10.01.2006 10:35:00 | šuměnka