Naděje

Snažím se usnout, zkouším spát, jenže oči jak baterky, nejdou utahat.
Chvíli koukám z okna, chvíli do zdi, spánek stále nepřichází, dnes nejspíš nehrozí.
V ruce držím telefon, je tak tichý, pročítám zprávy, který tak bolí. Nechci se takhle trápit, nejdou však vymazat, nechtěj se ztratit.
Myslím na něj bez přestání, chtěla bych zapomenout, jenže srdce se brání. Uchovává si malinkou naději, že přijde a řekne, bez tebe nejde žít.
Tajně o to prosí, tajně doufá, já však vím, že je to prosba hloupá. Nic už to nezmění, tak to je, tak musím žít, tak umírá naděje!