Růžové brýle

Tohle je můj svět.
Vidíš ho?
Plnej slibů a nesplněnejch přání.
Vůní a barev,
pojď ke mně, co ti brání?

Cítíš to modrý nebe?
Venku prší.
Vždycky mi voněl déšť.
Zmoknout na kost a pak se sám sobě smát.
Sem blázen.

Podívej, kvete fialka.
A vedle se střádá barevný listí.
To dělají ty kulisy.
Mý svědomí? Kdo to zjistí?
Lžu si.

Déšť ti rozpíjí tvář a v očích ti kvete duha.
Tam vzadu, obrostlý trním, sou pohádkový věže.
Pojď, jdeme zpívat větru. Vleže?
Ano a usmívej se.
Už přichází. Vidíš ji?
Koho mám vidět?
No přeci Lásku. Přivedou Ti ji sem.

Nezapomeň srdce.... A tady máš.
Co mám?
Růžový brýle.



Někdy je lepší si lhát a růžový brýle si ponechat. Svět je pak na malou chvilku zase o něco hezčí.

Vzpomínková 14.5.2010