Čí štěstí je pro mne přednější ?

Moje či cizí,
co je mi milejší ?
Stojíš tu,
smutně na mě koukáš.
Našla sis u mě útěchu.
Jak kočka toulavá mňoukáš,
tak vezmu tě pod střechu.

Kdo ví, jak jsem k tomu dostál.
Nechtěl jsem, nečekal jsem.
Jen jsem se zastavil.
A neobratně pokusil,
štěstí vrátit do tvých hnědých oček.
A už jsem chycen do tvých smyček.

Po volnosti rázem šmytec.
Tohle ne, tohle bude můj konec.
Pokud ovšem zmizím o dům dál.
Jen víc ti ublížím,
rázem tu bude zas
jedna kočka toulavá
co nebude se umět smát.

Co je to milovat ?
Je to vážně ta chvíle.
Kdy cizí štěstí,
je pro mne nejdůležitější ?
Tak moc bych si přál být,
v tomto ohledu světaznalý.